fbpx

Lucie Hašková, CF

komu to patri?
Co když to, co cítíte, není vaše?

Otázka „Komu to patří?“ by měla být nejčastěji zmiňovanou myšlenkou, která nám běží hlavou.

Jsme totiž obrovskými přijímači všeho, co se děje nejen kolem nás, ale i ve vzdálenějším okolí. Jsme mnohem vědomější svého okolí, než si dokážeme představit.

Často se nám pak stává, že máme špatné myšlenky a cítíme tíhu, aniž bychom si přesně uvědomovali, odkud to vlastně pochází. Přestože to nemá souvislost s námi, myslíme si to kvůli tomu, že takové pocity cítíme na vlastním těle. Nyní vám položím dvě otázky a prosím, řekněte mi, jaký je mezi nimi rozdíl v energii a která z nich působí hutnějším a těžším dojmem.

1. Jsem smutná. 2. Vnímám smutek. První větou vyjadřuji, že tyto smutné pocity jsou moje, zatímco ve druhé větě vím, že vnímám smutek, který přichází odjinud. Přestože mé tělo cítí stejný pocit, je naše mysl ta, která rozhoduje, zda si ho přisvojíme a budeme ho zkoumat a řešit, jako by byl náš anebo si položíme otázku, komu tato energie skutečně patří?

Co můžeme udělat s pocity, které jsme již uzamkli ve svých tělech? Uvolnit je právě otázkou KOMU TO PATŘÍ? Nemůžeme změnit smutek druhých lidí nebo celých skupin či národů. 

Ale můžeme si uvědomit, že to nemá nic společného s námi. Jenom proto, že něco cítíme, neznamená, že je to naše. A proto, že něco cítíme, neznamená, že s tím musíme něco dělat. Více si pusťte ve videu.

Pusťte si pár minut ukázku, udělejte si pohodlí, lehněte si, sedněte si, buďte v místnosti, kde vás nikdo neruší, párkrát se nadechněte  a vydechněte, uvolněte tělo a pak pozorujte, kde je ve vašem těle místo, které pne, kde je stažení, tíha a jen poslouchejte a vnímejte jak se s každou další otázkou tíha rozplývá, jak se stěhuje do jiných míst, jak se vše mění. 

Není správný postup, ani nečekejte, že odejde během jednoho „sezení“ vše. Kolik let jste přebírali co není vaše, dejte tělu prostor a laskavost, které potřebuje.

Video záznam 13x

Audio záznam 13x

Přihlaste se k odběru newsletteru

Máte otázky? Přejete si se mnou sdílet svá uvědomění? Napište mi.

Copyright © 2024 Lucie Hašková